Jsou tomu už čtyři roky, co spatřila světlo světa opěvovaná realtime strategie Empire Earth. Co na ní bylo tak zvláštního, ptáte se? Inu, vlastně nic moc, ale Rick Goodman dokázal svůj evoluční projekt, v němž jste stanuli v čele jednoho z četných národů a provedli ho kompletními lidskými dějinami, prodat jako nový nápad, byť jím vlastně vůbec nebyl. Nejen pamětníci si jistě vzpomenou na Meierovu Civilizaci, která již deset let předtím nabídla to samé, navíc s mnohem širšími možnostmi. Ale, jak jistě víte, s časem nároky hráčstva na hloubku spíše slábnou a naopak je do popředí stavěna technická kvalita. Empire Earth se trefilo do vkusu milionů hráčů a za svůj úspěch vděčí především na poměry nabízeného obsahu jednoduché přístupností v realtimové podobě a slušnému 3D provedení.
Opět dostanete tu všemi milovanou možnost projít si postupně patnácti lidskými epochami, od pradávných věků, až po blízkou a teroristy svíjenou budoucnost.
Po úspěchu hry se objevila tradiční vlna plagiátorů, mezi nimiž zřejmě nejzářivěji vynikl Brian Reynolds se svými Rise of Nations, ale zahanbit se nenechal právě ani Rick Goodman, jemuž byla jedna série málo a u roku 2003 tak v jeho biografii naleznete tučným písmem jméno Empires: Dawn of the Modern World. Ten však nevytvořil pro Vivendi, nýbrž pro Activision. Těžko říci, zda nechtěně nebo rovnou úmyslně si tak pod sebou podřízl větev, co se týče tvorby pokračování Empire Earth. Svou velkou šanci tudíž dostalo do dneška nepříliš známé Mac Doc Studio, které si sice už střihlo datadisk k prvnímu dílu, Art of Conquest, přesto se však sázka na něj zdála přinejmenším riskantním podnikem. Jak si ale v této recenzi prozradíme, vůbec ne oprávněně.
Vzhledem k tomu, že žádné velké změny v konceptu nebyly ohlášeny, je pozadí hry víceméně jasnou záležitostí. Opět dostanete tu všemi milovanou možnost projít si postupně patnácti lidskými epochami, od pradávných věků, až po blízkou a teroristy svíjenou budoucnost. Samozřejmě k tomu budete potřebovat obětního beránka v podobě jednoho ze čtrnáctky národů, jež se nabízí. Nechybí mezi nimi Aztékové, Inkové či Babyloňané, prostě tak nějak všichni, o nichž se předpokládá, že jsou tu s námi od počátku. Znalci Warcraftu 3 si při zmínce o číslici 14 jistě povyskočili a narazili hlavou do futer, ale jejich novou bouli jim budeme muset trochu zchladit. Na rozdíl od famózní diferenciace ras ve zmíněné hře, na tom Empire Earth 2 není ani zdaleka tak dobře. Architektonické rozdíly tu máme sice značné, ale pokud bychom se chtěli zabývat rozdílností jednotek, trvalo by nám hodně dlouho než by svitla jiskřička naděje. Několik speciálních jednotek zde sice naleznete, avšak stavět na nich odlišné strategie nelze. Mnohem výraznější rozlišení tak nastává v případě, že začnete využívat nejrůznějších národnostních bonusů, které jsou prezentovány většinou procentuálními výhodami k určitým činnostem.
Dosud jsme mluvili víceméně jen o volné hře, jedině v ní si totiž můžete vybrat jeden ze zmíněných národů a nelineárně s ním běžet na dlouhou, několik tisíc let trvající trať. V takovém případě vás nebude omezovat zhola nikdo, maximálně počáteční nastavení, které si sami zvolíte. Každá hra tak může být úplně jiná a bude jen na vás, zda se spolehnete na rychlý výzkum a postup na vyšší technologický stupeň nebo vsadíte na spíše na kvantitu či si šalamounsky zahrajete na obratného vyjednavače a využijete rozsáhlých možností diplomacie. Krása volné hry spočívá právě v nesvázaných rukách, s nimiž můžete k cíli dojít rozličnými způsoby, většinou pak její v různých poměrech nastavenou kombinací. Hračičkové se zde při experimentování doopravdy vyřádí, podobně čistý píseček bez injekčních stříkaček a psích lejn se dnes hledá jen ztěží. Naštěstí nechybí ostatní caparti v podobě počítačem ovládaných hráčů, které samozřejmě můžete, a dokonce se to i vřele doporučuje, nahradit reálnými lidmi. Záměrně nepoužívám termínu "nepřátel", jelikož vítězem smí být zákonitě jen jeden, na druhou stranu ale velkou část hry můžete s někým kooperovat v koalici. Že se pak tato, když už nejsou jiné oběti, po vzoru našich vládních stran rozpadne a postaví proti sobě, je už jiná věc.
Ne všichni si ale na hezkém písečku také dovedou hrát a potřebují ještě trochu vést za ručičku. Pro ty jsou zde připraveny tři kampaně, které minimálně zpočátku tvoří zřejmě hlavní a těžko nevyužitelnou herní nabídku. Ptáte se, za koho v nich budete hrát? Když řeknu, že za Koreu, asi mi mnozí nebudou věřit, ale ono to není zase až tak nepravděpodobné - vezměte si tamní strategiemi posedlý trh a bude vám vše úplně jasné. Kampaň Korejcům šitá na míru pro ně bude zřejmě vrcholem blaha, ale našinec se v ní zrovna dvakrát nevyřádí, jelikož, pokud se nejedná o fandu tamní kultury a především historie, asi to ani s omáčkou okolo úplně nepobere a nevychutná. Nechci říct, že by toto tažení bylo špatné. Není, ale také nemůžu prohlásit, že by bylo tak zábavné, jak by se na prvotřídní hru, jíž EE 2 jinak je, slušelo a patřilo. Korejské mise začínají ještě pár set let před naším letopočtem a bojem s asijskými rivaly, především pak Čínou, pokračuje až kamsi do starověku. Navíc je tahle hra dobrá a mě baví prostě supr.